Ultima Online: Manawydan - Role Playing shard

Manawydan.cz používá na svých webových stránkách cookies. Chcete-li získat informace o používání a nastavení cookies, prosím přečtěte si naše Prohlášení o ochraně soukromí. Nedostatečným nastavením blokování cookies dáváte souhlas k jejich využívání.

*zápisek starý několik týdnů*
Jsem v koncích, nevím co mám dělat, ať se snažím jak chci, tak nedokážu najít jedinou stopu.
Kromě těch co se toho večera účastnili si nikdo nic nepamatuje, tak dokonala iluze, kdyby ta věc byla z našeho světa nikdo by si ničeho nevšiml, nicméně takhle udělal několik chyb.
Čerstvé jahody na dortu uprostřed zimy, je pravda že Calwen to taky nejprve nedošlo, nicméně to že ucítil jak používá kouzlo "Zpráva", tohle se nějaký zbohatlý šlechtic jentak nenaučí.
Malachai... je to vůbec jméno téhle věci nebo si to také vymyslel? Moje pátrání nic nepřineslo. Jaká škoda že jsem se té hostiny také nezůčastnil, ale měl jsem jiné starosti...

Můj čas se krátí, o trochu víc jsem zase pochopil, jak funguje tahle energie z druhé strany, naučil jsem se tak kouzlo jenž nevyužívá žádná slova moci, jeho podstata fungování je velmi zvláštní, nicméně velmi efektní na cokoliv z "našeho" světa, nazval jsem to kouzlo "Roztržení duše", ačkoliv na humanoida to funguje jinak než třeba na démona nebo jiné monstrum, nenapadlo mne zkrátka lepší pojmenování.
Tak jako tak, je to k ničemu, pokud tu "věc" nenajdu. Po světe už dokaží infikovaní tvorové cestoval portály, nevytváří je však cíleně, je to další část infekce našeho světa, nebude to trvat dlouho a brzo by mohl nastat chaos, budu nakonec asi ten portál muset zavřít tak jako tak, třeba to tu "věc" vyláká.

*novější zápisek*
Dnes jsem málem zemřel, nevím jestli to má spojitost s portálem nebo ne, uprostřed mýtiny mne napadl muž, vůbec jsem nedokázal vycítit jeho přítomnost, tak tak jsem vykryl jeho úder mečem svou speciální holí.
Oděn byl v kožené zbroji, neváhal jsem a okamžitě jsem po něm plivl obří mrak ohně, to ale nemělo efekt, nevšiml jsem si že má na ruce prsten s jakýmsi černým kamenem uprostřed. Můj útok byl okamžitě pohlcen, hned na to jsem po něm hodil blesk, ten byl však úplně stejně pohlcen. Došlo mi že něco je špatně, nikdy jsem neslyšel, ani nečetl o ničem podobném, rozhodl jsem se tedy pro boj z blízka, to však byla chyba. Ten chlápek byl zatraceně dobrej, musel mít výcvik, dokázal jsem se krýt, nicméně zasáhnout ho bylo pro mne nemožné. Rozhodl jsem se znovu pro kouzla, vytvořil jsem několik kopií sama sebe a zkusil jej zasáhnout, nicméně jeho prsten jakmile jsem se přiblížil mé kopie smazal. Uskočil jsem prudce od něj a kouzlem ho uvěznil v kamenné zdi, ta se však pár vteřin na to rozpadla, vlivem jeho prstenu. To mi však stačilo na to abych nastřádal dost energie a seslal na něj jedno z nejsilnějších kouzel, Sluneční výbuch. Kouzlo jenž okamžitě zabije většinu nemrtvých tvorů a všemu živému způsobí bolestivé spáleniny, nicméně i to bylo pohlceno.
Zneviditelnit se a pokusit se utéct nemělo smysl, stejně tak vytvořit únikový portál, nezbylo mi nic jiného než použit cizí sílu. Okamžitě padl mrtvý k zemi, Roztržení duše vůbec jeho prsten nezachytil. Kámen v jeho prstenu se okamžitě rozdrolil a rozpadl. Ať to bylo cokoliv, tak snad žádné kouzlo z našeho světa na to nemělo efekt. 
Jakoby těch starostí nebylo málo, nevím co dělat, každopádně sám nic nezmůžu, je načase hledat pomoc.
Podzim 16.Toru, 369. roku

Evelin rozdělala oheň vprostřed místnosti a zavěsila nad něj nádobu s vodou. Bezmocně povzdechla a podívala se na dvě ochablá těla ležící na tvrdých fošnách, které zdaleka připomínaly cosi jako postel. Připravovala se na nejhorší. Ze země sebrala poslední zbytky kostí s kusy masa a vhodila je do hrnce spolu se syrovou mrkví. Čekala, až voda začne na povrchu tančit a vytvářet malé bublinky. Přihodila několik lístků, které předtím promnula v rukou.

Muž na pryčně tiše zasténal. Za chvíli ti bude lépe, pomyslela se Evelin. Natáhla se pro koženou brašnu a vylovila z ní malou lahvičku čiré žluté tekutiny. Špunt tvořila ztvrdlá hmota něčeho, co připomínalo vosk smíchaný s kusem troudu. Nešel uvolnit. Evelin se snažila jej chytit prsty, nehty, zuby a tahala co mohla – nepovolil. Nezbylo ji nic jiného, než vzít jeden z postranních kamenů, které tvořily ohniště a uhodit do láhvičky opřené o kraj hrnce tak, aby se rozlitá tekutina dostala spolu s malinkými střepy přímo do polévky. Několik kapek obsahu nádobky nasyčelo na okraji rozpáleného hrnce, zbytek stekl dolů, do směsi vody, kostí, zeleniny a bylin.

Opatrně uchopila větev, na které byl zavěšen hrnec a sundala jej z ohně, jehož život byl již téměř u konce. Položila nádobu na zem a přinesla mělké dřevěné misky a obludnou starou naběračku. Do dvou misek nalila po jedné naběračce, kterou pak utopila ve zbytku lákávé polévky. Pomalu vstala a dávala při tom pozor, aby se nepolila. Nejprve přistoupila k ženě, která se za celou dobu nepohnula. Oči měla otevřené a když viděla, že ji Evelin nese jídlo, začala se dychtivě natahovat. Nebylo to však moc platné, žena byla tak slabá, že se její pohyby daly těžko rozpoznat od nehybného stavu. Evelin poklekla a položila jednu misku na okraj postele. Druhou misku přiložila ženě k ústům a dala ji napít. „Pomalu, je to horké.“ – Evelin se při těch slovech s prasknutím oslepily seschlé rty. Od rána nevydala ani hlásku, nebyl nikdo s kým by si promluvila. Otřela si spocené čelo a napájela při tom ženu. Když byla miska prázdná, pokusila se Evelin usmát, ale nešlo to. Žena si s námahou oddechla, jako by ze sebe při srkání polévky vydala poslední zbytky energie. Muž na druhé straně chatrče opět zasténal. „Nezapomněla jsem na tebe“, pomyslela si Evelin. Vzala odloženou misku a přesunula se k němu. Muži se zaleskly oči, napůl plné radosti, napůl smutku. Evelin mu dala napít, dokud nebyla miska prázdná. Muž otevřel ústa, jako by chtěl něco říci, ale vyšel z něj pouze vzdech. Evelin pohlédla na hrnec se zbytkem polévky, poté přešla směrem k oknu a pohlédla do krajiny. Slunce již zapadalo a na obloze se začaly honit černé mraky. Vítr se pomalu zvedal a v dálce se ozvalo hluboké zahřmění.
Podzim 17.Toru, 369. roku
Prudký vítr hlasitě pištěl, když se prodíral skrze okenice rozpadající se boudy. Venku se blýskalo a skrze tučné kapky dopadající na dřevěné tašky nebylo slyšet vlastního slova. Na dřevěné pryčně se pod tenkou přikrývkou klepala kostnatá žena. Evelin letmým dotekem ruky zavřela víčka bezvládného těla, které již nejevilo žádné známky života.
Vstala ze židle odhodlaná pokračovat v tom, co dělá. Zarazila se. Sípající žena natahovala ruku směrem k Evelin. Ohlédla a bez mrknutí oka zamířila směrem k umírající duši. Klekla si na vlhkou dřevěnou podlahu a naklonila se nad ženu. Ta se jí z posledních sil chytila kolem krku, přitáhla se a pronesla několik posledních slov. S neuvěřitelnou lehkostí ji hlava spadla zpět do polštáře a naposledy vydechla. Evelininy oči se proměnily v prameny dvou silných řek. Políbila ženu na slané, slzami potřísněné čelo. Neudržela se a začala panikařit. Oči, nos i ústa měla zalité slzami. Nemohla popadnout dech. Se zoufalstvím zabořila hlavu do přikrývek. Ústy nasávala studený vlhký vzduch skrze hrubé lněné deky, dokud se neuklidnila.
Plamínek poslední svíčky tančil v průvanu a oživoval jinak nehybné stíny na stěnách rozpadlé boudy. Evelin se zhluboka nadechla. Sebrala poslední zbytky sil, které měla a postavila se. Už to bylo za ní, teď se musela posunout dál. Začala se rychle balit. Popadla koženou brašnu a začala do ni cpát vše co viděla a co považovala za hodnotné. Bez okolků popadla i lněnou přikrývku a zabalila se do ní. Odklopila petlici dveří, do kterých se v tu ránu opřel prudký virch. Se silným bouchnutím dveře dopadly na stěnu boudy. Naposledy otočila hlavu a pohlédla na tři nebožtíky, otce, matku a jejich syna. Byl konec, ale tato noc zdaleka nekončila. Musela se dostat do Isharu.
Tilaronpus Alinus
 
V létě 9. Luny roku 372. roku se to konečně podařilo. K výpravě se ke čtyřem členům Renom Ordo přidal i zkušený alchymista Rubby. Podařilo se nám probít se podzemím Goren-Zarských dolů až k místům, kde je vzduch naplněn sírou a horký je tak, že se doslova potoky potu řinuly po našich tvářích.
„Dávej prosím pozor“ pověděl jsem zvýšeným hlasem Rubbymu, když se skláněl k prvnímu pokusu utrhnout Tilaronpus Alinus, květinu tak vzácnou a důležitou pro Shunnarův lektvar. Skoro jsem nedýchal, jelikož jsem stále měl na paměti náš minulý neúspěšný pokus, kdy se každá utržená rostlina v mžiku proměnila v prach.
„Co mu tak dlouho trvá“ brumlal jsem si pod vousy a nervózně přešlapoval na místě. Každá vteřina mi přišla neuvěřitelně dlouhá. Nakonec se Rubby otočil a v ruce vítězoslavně třímal utržený květ rostliny. 

 
V tu chvíli nebylo šťastnějšího člověka. Postupně se nám podařilo získat a vynést na povrch několik dalších květů.
Na podzim 16. Luny téhož roku jsme podnikli další výpravu. Tentokrát byla naše skupina početnější a kromě členů minulé výpravy se k nám přidali ještě čtyři další. Hobiti Tarkil Kalimac s Járou Kořínkem a dvě velké přítelkyně Evelin s Némmi. Rubby ukázal Evelin, jakým způsobem trhat květiny aby bylo více alchymistů, kteří to umí.

 
Po další úspěšné výpravě bylo nadšení v našem cechu opět velké, ale zároveň jsme si uvědomovali, že nemůžeme zůstat jen u lektvarů. Vidíme to jako dočasné řešení, které nám umožní dostat se někam dál, ale situaci nevyřeší. Jakmile budeme mít dostatek přísad na umíchání alespoň 10 lektvarů, poprosím Horiana aby umožnil jejich namíchání a vydáme se prozkoumat daleké hranice.
SVN 5991-5995
CS4:
- přidání vlivu perku Znalost zbraní do výpočtu šance zásahu CS4 (vliv zde chyběl, perk se používal pouze pro výpočet skillu ovládání zbraně)
- oprava zobrazení požadovaných skillů v taktickém gumpu (wi1640)
Perky:
- změna vlivu perku Znalost zbraní na substituci skillů (z 20/30/35/40/50% na 15/25/30/40/50%, tj. snížení hodnoty o 5% bez perku a první dvě úrovně)
Ostatní:
- drobné úpravy funkce terče na lukostřelbu (optimizace pro definice zbraní CS4)
SVN 5975-5990
Výroba:
- oprava zacházení se seznamem nádob při výrobě tekutin (nevyřazovat nádoby špatné kvality, protože příští výrobek může mít jinou kvalitu než právé nalévaný)
- úprava tlačítek nastavení chování výroby tekutin (jasnější funkce tlačítek, skrytí pokud se nevyrábí tekutina)
- oprava pádu při rozlití lektvaru (neúspěch při pití)
- oprava pádu při použití postele, na které stále spala smazaná postava
Léto 12.Luny, 372.roku

Bylo to ráno jako každé jiné, elfka procházela kolem radnice načež ji zastavila postava s prosbou, zda-li by se nepostarala o harpie u zmijího paloučku, které se poslední dobou nebezpečně přemnožiují a napadají bytosti okolo žijící.
Elfka odkývala že to zváží a vydala se tam. Všimla si jejich agresivity a s harpiemi měla už své zkušenosti. Věděla že s nimi jakkoli vyjednávat nemá smysl, tak rovnou tasila zbraň a probila se k té největší s kterou chvíli vedla litý boj.

S těží dýchala když v ten moment uslyšela chraptivý smích, otočila se a spatřila orka v červeném plášti a těžké zbroji. 
Došlo ji, že je to náčelník Zorgulg, od kterého si vždy snažila držet odstup. Než stihla zareagovat chytil ji svými mohutnými pažemi. Odtrhla se od něj, mezitím však přišel druhý v kostěné zbroji a medvědem po boku. Chvíli spolu vedli, pro elfku nesrozumitelnou konverzaci. 
Poté zamířil pohledem na ni a zeptal se ji, "Elgruš, co dělat u uruk?".
Elfka začala pomalu ustupovat a nervózně se rozhlížet kolem, "Není to snad jasné?".
Náčelník ji vrazil pěstí což ji dostalo do kolen a pak ji chytil pod krkem.
Začala lapat po dechu a snažila se od něj odprostit ale Zorgulg ji držel akorát silněji.
Když zahlédla orka v kostěné jak si brousí sekeru, trhala sebou a mlátila do jeho zbroje, po chvíli ji ale došli síly.
"Nedělejte to-" uronila několik slz, ork se podíval na medvěda a pustil ji. Medvěd po ní vyběhl srazil ji k zemi, několikrát s ní stiskem tlamy pohodil kolem. Dalo se rozpoznat, že se prokousl skrz její zbroj a roucho. 
Medvěd přiběhl zpátky k orkovi v kostěné zbroji. "Alt! Sundat boťucha a tak" přikázal náčelník.
Ork z ní strhal oblečení, z těžka vnímala ale pořád si uvědomovala k čemu se schyluje, pokusila se několikrát vykroutit z jejich spárů ale ork ji chytil pevně pod krkem a začal do ní přirážet. Elfka plně ztratila vědomí.

Po několika hodinách přišla ke smyslům a po několika neúspěšných pokusů se postavit, dokulhala k paloučku kde na ni čekal opět Zorgulg. Něco po ni vykřikoval ale nerozuměla mu, v té chvíli se plně soustředila do chůze, ork vyjel s koněm a srazil ji k zemi svým mocným kladivem.

Po neurčité době se probudila v elfím srubu, viděla jen pohybující se siluety postav které se ji začali ještě víc ztrácet. Uslyšela také tlumené zvuky, byly to hlasy? 
Po několika chvilkách, než upadla opět do bezvědomí, byla si schopna pro sebe jen zamumlat, "Ev-ev-elin...".
SVN 5974

Výroba:
- ošetření vyhořelého Ohřívacího náčiní (wi1639; platí pro všechny případné vyhořelé nástroje nebo výrobní kontejnery)
- vyhořelé zdroje světla jsou při vyhledávání předmětů v batohu považovány za zničené (tj. nejsou rozpoznány pro nářadí, suroviny atd.)
- oprava mizení předmětů při zničení výrobního kontejneru (wi1619)
- přidání vysypání předmětů k prostředkům kde mohlo chybět (destilátor, kovadlina, barvířská káď)

Ohřívací náčiní:
- nelze použít pokud má vyhořelou svíčku
- lze plnit libovolnou svíčkou (mimo svíčky určené jako reagence!)
- v tooltipu předmětu se píše jak dlouho vydrží fungovat (úprava platí pro všechny zdroje světla)

5946-5973
Lagy:
- oprava situace způsobující lagy (povel upoutaným či jinak znehybněným NPC; credits to Biosek!)

Stráže:
- stráže nepronásledují kriminálníky mimo svůj region působnosti, pokud nejsou kriminálníkem napadeny
- oprava hlášky stráží mimo region působnosti
- stráže neútočí na jiné stráže

Výroba:
- oprava kvality tekutin při přelévání z nádoby do nádoby
- oprava získávání hodnot perků při multivýrobě (výroba ve více osobách)

Ostatní:
- ošetření útoků berserkrů sama na sebe (wi639)
- oprava pádu při použití cvičné figuríny
- drobná optimizace kódu XPForAction
- oprava kategorie XPFA při bylinkaření (byl Stealing, měl být Crafting)
*Po Isharu a Cyrponě visí pergameny s následujícím oznámením*
Alchymistka Evelen nabízí kompletní barvířské služby.
- Prodej barev pro budoucí použití
- Barvení na míru
- Možnost vyzkoušení barev
- Pomoc s výběrem barev
- Služby pro cechy
- Množstevní slevy
Objednávejte u Evelin.
Konečně jsem se setkal s Valerií, po obchůzce našeho domu jsme usedli k vínu a začali jsme řešit věci ohledně Cyprony. S každým se jistě shodnu, že ve městě je toho na práci hodně... Čím tak začít? Tak třeba dodělat Cypronský sklad do takové podoby, aby zde mohla být i banka to znamená aby byla budova skladu a banky bezpečnější, výměna oken, dveří....
S Valerií jsme se také domluvili na rekonstrukci hřbitova který je přímo ve městě kde mimo jiné dáme kolem něj krásný plot aby nebyl devastován od lumpů. Jako další na řadě tu byl Cypronský kostel/chrám, no jo.. To se budu muset pobavit s ostatními členy, protože o našich bozích nevím vůbec nic.. 
S výstavbou začneme co nejdříve, aby město opět vypadalo jako nové.



Drazí přátelé... 
S hostinským Suttonem si dovolujeme vás informovat o skutečnosti, že hospůdka u Raracha se přemístila přímo do centra Cyprony. 
Jsme rádi že vám můžeme nabídnout prostornější a lépe vybavenou hospodu. Těšíme se na vaši další návštěvu.

Copyright © 2003-2017, RT Manawydan.