Ultima Online: Manawydan - Role Playing shard

Manawydan.cz používá na svých webových stránkách cookies. Chcete-li získat informace o používání a nastavení cookies, prosím přečtěte si naše Prohlášení o ochraně soukromí. Nedostatečným nastavením blokování cookies dáváte souhlas k jejich využívání.


OSUD
    Život ľudí, orkov, elfov, trpaslíkov čo gnómov mi bol ukradnutý. Ich problémy sa ma nikdy netýkali.
Žijem sama pre seba, pre prírodu a moju zver. Ostatné bytosti však k životu potrebujem, či sa mi to páči či nie. Ponúkajú suroviny a veci, ktoré nie som schopná si zaobstarať sama a zlaté mince, ktoré v tomto svete vládnu všetkému. Remeselníci vyžadujú časti tela zvierat, rozmaznaný šlachtici domácich mazlíčkov, dobrodruhovia a bojovníci statných koňov či bojovú zver. Naučila som sa žiť v istom kompromise a akceptovať tento kolobeh.
    Moje kroky avšak vždy smerujú ďaleko od miest a dedín. Mojou dominantou sú lesy, ktoré mi zaobstarávajú obživu. Preto niet divu, že udalosti vo svete ma z veľkej časti obchádzajú. Človek sem tam niečo začuje od pútnikov, na trhoch či v pohostinstvách, to áno, no keď sa rozhodne tieto veci ignorovať, zaraz žije vo svojom malom svete, odrezaný od okolia.
Netúžila som po zmene tohto stavu, no osud sa rozhodol, že naruší môj pokojný život a vtrhne ma do udalostí väčších než sa mi páčilo.
   Obyčajný deň, lovila som a zavítala do Orkskej pevnosti kde rada dopĺňam zásoby. Nič nezvyčajné. Obchodníčka ma však zastavila so slovami, že jej pani by so mnou chcela hovoriť. A tak sa aj stalo.
   Na koni sa prihnala Orčica, s črtami jemnejšími než mávajú protejšky ich druhu. Tak ako býva u nich zvykom, obratnou, no zároveň neobratnou zmeskou Orkštiny a nášho jazyka na mňa vysypala svoj návrh.
Chov a predaj bojovej zvery. Už som pár krát medveďa v ohrade videla a tak má ta predstava nijak neprekvapila. Neváhali sme a vydali sme sa do Cyprony preskúmať ohrady na prenájom. Bolo skoro plno, no môj návrh na Ishar bol zamietnutý. Očividne sa v ňom zrodila a kvitne určite neznášanlivosť k Orkom. Čo vzhladom na zvesti o bojoch ľudí a orkov na severe nebolo ničím prekvapivé.
Preberali sme podmienky dohody a prevedenie, keď sa osud rozhodol pohrať s mojím životom.
"Pozor na cestě jsou skřeti! Útočí na vše živé! Zachran se kdo můžeš!" dralo sa z pľúc človeka, ktorý z plných síl bežal k bránam do Cyprony.
V prvej chvíli som nepochopila význam jeho slov, avšak moje telo chápalo až moc dobre. Srdce sa mi rozbúchalo a krv vo mne zovrela. Môje skúsenosti so skretmi siahajú ďaleko do minulosti, rovnako ako "nenávisť" k nim.
"Skry sa!" zavelila som Orčici, farmárke, ktorá sa rozbehla zachrániť svoju chovnú zver.
Ľahkým písknutím som k sebe privolala svoju medvedicu a obe sme sa rozbehli po ceste vedúcej od Cyprony.
Nedostali sme sa ani za prvú odbočku a pred nami sa rozhostila banda skřetov. Bojovníci, lučištníci, dokonca mágovia a šamani. Ozval sa Ralin rev a vrhla sa na nich skôr než som napla tetivu luku. Netrvalo to dlho a zem bola posiata roztrhanými telami s šípmi v tele. Postupovali sme ďalej k mostu až dokým neostal žiaden skřet živý.
   Nebol to však koniec.
Rala zavrčala a natočila hlavu k lesu, načo sa ozvalo šuštanie krovia. Otočila som sa za zvukom, no než som stihla zamerať svoju pozornosť, ozvali sa zvuky krokov a hluk naznačujúci, že to niečo sa rozbehlo na útek. Nebolo treba ma dva krát pobádať a s medvedicou po boku som sa mrštne rozbehla smerom odkiaľ som začula zvuky. Vetvy stromov a kerov ma šlahali do tváre, no nevnímala som to. Nedobehli sme ani hlbšie do lesa keď sa v diaľke ozvalo trúbenie prapodivného rohu a naraz sa okolie zaplnilo zvukom mnohých nôh, ktoré sa vydali na ústup. Nemala som v pláne ich nechať utiecť. 
Mohutné telo medvedice sa presunulo predomňa a začalo mi raziť cestu hustnúcim lesom. Obe sme začali zťažka dychčať no cieľ bol v nedohladne. Zem bola posiatá stopami, ktoré boli nezamenitelné. Skřeti. 

    Les zredol a my sme vybehli na kraj Orkskej pevnosti. Zúrivo som sa rozhliadala no obyvatelia sa zdali pokojný akoby sa nič nestalo.
"Co tu chtít lidák?" ozval sa hlas patriaci orkovi.
"Banda skřetov!" vyhŕkla som bezmyšlienkovite.
"Skřetucha? A kde?" orkov výraz bol pochybovačný.
"Dostali sa k Cyprone a utekali týmto smerom. Nie je možné, že ste ich nevideli!"
"Tady žádna skřet nebýt už nejaký pátek...."
Začal vo mne vŕtať červík, či som si to všetko nepredstavovala. Ork ma však zasvetil do momentálnej situácie. Orkovia bojujú pri severnej pevnosti Uruk Goi. Ich šaman tvrdí, že ich vedie bytosť, Drow, druh ktorý je mŕtvy už roky. Začala som získavať nejaký prehľad čo sa tu vôbec deje. Hon na Drowa, ktorý vedie bandu skřetov.

   Nečakala som a vyrazila som okamžite na sever. Ani ma už neprekvapilo, že mi cestu niekoľkokrát zatarasili veľké zhluky nepriateľov. Padali jeden po druhom, pomaly ale iste. Zostala som lepkavá od ich krvi, ktorej pach ma dráždil v nose. V diere medzi vlnami odporu sa objavil človek, pochybného vzhľadu, ktorý potvrdil svojími slovami.
"Peníze nebo život!"
Absúrdnosť jeho výroku ma skoro rozosmiala, no hnev mi stále koloval žilami.
"Máš za zadkom bandu skretov a ty chceš zbíjať?!" spustila som naňho a môj argument mal očividne váhu.
"Chodí pořád..." vyšlo ešte z neho a ďalej som mu už nemienila venovať pozornosť. A ani ma neprekvapilo, keď som následne našla už len jeho mŕtve telo, medzi telami pár tých primitívnych oblúd.
   
 
    Kam som až dovidela, len sa to nimi hemžilo a tak som sa rozhodla dať na dočasný ústup. Klusom som sa vrátila do pevnosti a z nej späť k Cyprone, kde som našla vystrašenú farmárku. Bola však v poriadku. Prehodili sme pár slov a šla som ďalej. Zastavila som u stráži, ktoré stáli pri hlavnej bráne.
"Skreti napadli Cypronu!"
"Cožé? To by snad o tom věděl néé?" odpoveď ma už ani neprekvapila, akurát vo mne vzbudila chuť strážneho prefackovať.
"Pri moste je kopa ich mrtvol!" odsekla som.
"Armáda skřetú? Tady? Tohle by měl vědět Grommar. Řekni to jemu! Já jsem jen strážný!"
Cítila som sa ako horúca brambora, ktorú si tu začínajú pohadzovať. Po doplnení mojich obmedzených vedomostí o tom, kto je Grommar som sa za ním ráznym krokom vydala.
Privítal ma pohľad na trpaslíka, odetého do zbroje, ktorý sedel nad nejakou mapou a vyzeral zaneprázdnene.
"Velitel Grommar?" začala som.
"Tož, to su já!" prišla odpoveď.
"Prišla som vám oznámiť, že Cypro-" začala som sebavedomo no velitel ma prerušil.
"Jestli jdete kvůli té rvačce, Cyprona žádne odškodné nevyplácí!" rázne vyslovil.
"-nu napadli skreti."
Po prvotnom prekvapení z mojej správy začal výslech. Kde čo ako prečo načo začo. Zdalo sa, že trpaslík je nedoslýchavý, pretože niektoré informácie som mu musela viac krát zopakovať. 
"Takže máme čekac že z juhu na nás vybehně armáda mrtvých ušákov, a to severu skřetiska. Tak to něsů dobré novoty..."
Až teraz som si začala uvedomovať ako moc som sa držala mimo udalosti tohto sveta. Mŕtvy elfovia, chodiaci a zabíjajúci všetko čo stretnú? Začalo toho byť na mňa moc. Nechala som velitela velitelom a pomaly sa vydala späť na sever, rozhodnutá prebiť sa skrz hordu skretov aby som zistila, čo sa to vôbec deje.

    Nepriateľ bol našťastie trocha nešikovný, trocha pomalý a perfektným cielom pre moje šípy. Netrvalo dlho a znova sa z lesov ozval dupot nôh. Dali sa zase na útek. Boj sa nezaobišiel bez zranení. Brnenie získalo prepálenú dieru od kúzla a z pleca som si vytrhla šíp. Neprenikol hlboko, ranu stačilo pevne obviazať a mohli sme ísť ďalej. 
Uvítal ma pohľad na vysokú vež okolo ktorej sa zoskupovali členovia armády a vyzerali skôr ako zmätená zver než stráž.
"Ako sa cez vás dostali tie bandy skretov?!" rozhorčene som sa obrátila na prvého armádneho psa, ktorý sa mi dostal pod ruku.
"Tady není modní molo, madam. A skřeti? Tých je tady tolik, že se sotva dokážeme postarat o sebe!" zamručel a mňa prepadla chuť mu hrdlom prepchať jeden šíp.
"Tá banda, ktorá zabrala celú cestu sem na sever sa dostala až k Cyprone."
"A bude hůř. To mi věrte panenko. Jestli padne orčí tvrz, dopadne kladivo skřetů přímo tady. A my celé údolí neuhlídame. Né když skřeti vycházejí i z Kitonu." zavalil ma množstvom informácií a mna z toho všetkého začala bolieť hlava.
"Prečo si nezavoláte pomoc?"
"O pomoc jsme si požádali už když nás prvně napadli orkové. A vidíte jak to dopadlo...Navíc, Kiton sme před časem skoro ovládli ale skřeti nejak aktivovali Bolest," strážny sa po svojich slovách zamračil.
"A ako je s tým spojený Drow?" spýtavo som naňho pozrela.
"Drow? Proč se každý ptá po Drowech? Vždyť vychcípali už dávno, ne?"
"Orkovia tvrdia, že je do toho zaplatený nejaký Drow..."
"Já nic nevím panenko. Ja tady jen stojím a mrznou mě koule. Už aby mě vytřídali...dej se k armáde...říkali, budeš se mít dobře...říkali..." začal hundrať strážny a ja som mu už nemienila venovať ani kvapku svojich nervov.

Rázdne som vykročila smerom ku Kitonu pred ktorým ma rázne zastavila zase nejaká banda armádnych poskokov.
"Stát! Je li ti život drahý!" znelo varovanie.
"Dále je oblast zamořená bolestí. Je nebezpeční se jen přiblížit...."
Nemala som na výber a musela som všetky informácie znovu zopakovať. Útok na Cypronu, drow. Výraz ich tváre bol však rovnaký. Akoby to už všetci vzdali. Lútostivý, smutný, bez náznaku nádeje. 
Armáde sa skoro podarilo obsadiť Kiton, no skřeti so sebou privideli aj bolesť, ktorá akoby na nich nefunguje a nové druhy zo svojich radov, plíživé, nebezpečné, smrtelné. Oslobodenie Kitonu tak závisí jedine na lektvaru, ktorý potlačuje bolesť.
"Musíme získat Shunarův lektvar a zaútočit."
Skretov bolesť akoby nezasahuje. Žeby lektvar už mali? Alebo bolesť vôbec necítili? Začala som byť zmätená. Moc vela informácií v krátku dobu. Vzácny lektvar dokáže uvariť len alchymista. To armáda či královstvo žiadneho alchymistu nemá? Zase sa vo mne zobudil hnev. 
"Když se nad tím zamyslím, orkové pátrali po svém veliteli, ale také po podivném elfovi.
Pokud vím, jednali ohledně toho také s Goren Zarem a tamní radou."
Myšlienka, že aspoň niekto sa snaží so situáciou niečo urobiť ma trocha pohladila na duši. 
"A prečo nejednáte s nimi aj vy?"
"Víte, nejsme z Orky za dobře. Nedávno nám obsadili věž a prohlásili celé toto území za své. Král si nepřeje jakékoliv diplomace s orky. Máme se jim vyhnout pokud to půjde a kyž ne, zaútočime. Král si nemyslí, že skřeti sou nebezpeční."
Človek sa až zamýšľa, prečo je tá osoba králom. A potvrdzujem si svoje dôvody, prečo sa vyhýbam ľuďom. Ich nelogickosť a primitívnosť sa už začína približovať k tej skřetí. Už som na to nemala silu. Počúvať o tom ako nikto nič nezmôže. Cyprona pod útokom nemŕtvych. Orkovia so všetkými bojovími silami na severe, pod útokmi skretov a ľudia, prizerajúci sa a čakajúci , ako to dopadne.
   

      Mojou poslednou destináciou sa teda stala severná orkská pevnosť. Držala sa okolo nej hmla a vyzerala pustejšie než by mala.
"Kdo tam být! A co tu chtít!" ozval sa hrubý orkský hlas, prichádzajúci od stráže.
"Lovkyňa! Skreti sa dostali až k Cyprone. Takýmto tempom vybijú osadu orkov pri Isharu!"
"Za chvíli to být všem orka jedno. Skřetách utočit už třikrát a vždy vyhrat! Ješte dál si tak vést a nebýt orka který by bránit Galu Gund!" jeho slová za sebou skrývali zúfalosť celej situácie. 
"A proč to samica zajímat? Být špion z Ajšar?!" pevne zovrel svoju sekeru.
"Tse," odfrkla som si, také slová sú priam urážkou, "ja nepatrím nikam! Skreti postupujú a sú problémom všetkých! A beztak s nimi všetci bojujú zvlášť!"
"Bhe! Nikdo nikdy nezajímat o problém orka, proč by tedkom mělo být jinak? Ty být posel od Cyprona? Nýst slovo od Lidák?"
"Som tu sama za seba!" zavrčala som podráždene.
"Samica hlúpa! Však ju čosi klomp jak nebude ze svojima. Lidák at si jde kde chtít. Orka udělat svou práci jak nejlíp umět. Jestli chtít pomoct v boji proti skřet, muset mluvit z Gobrug, šaman." zneli finálne slová orka, keďže som to už ďalej nedokázala počúvať.
"Banda tvrdohlavcov!" vyhŕkla som, kývla medveďovi a naštvane oddupotala preč od pevnosti.
    
    Ako sa to mohlo všetko tak zvrtnúť? Mala som kľudný život. A teraz? Ohrozujú ho skreti a všetci sa tvária, že s tým nič nebudú robiť. Mám pocit akoby ťažobu celej situácie a zodpovednosť zhodili na moje plecia. A tá tiaha je naozaj velká. V skratke, armáda potrebuje lektvar proti Bolesti aby oslobodili Kiton a ak chcem niečo dostať z orkov, musím nájsť ich šamana. 
Kladiem si otázku, či vôbec chcem niečo z toho riešiť. Mohla by som sa zbaliť, osedlať koňa a odísť niekam na opačnú hranu bolesti. Nie je predsa mojou úlohou riešiť problémy ľudí, na ktorých mi nezáleží. Pravdou však je, že mi tento kraj prirástol k srdcu a možno aj niektorí obchodníci si získali moje sympatie. Som rozpoltená, zmetená, bezradná. 
         Čo skôr? Čo mám robiť? Čo odomňa môj osud chce?

(OOC: screeny sú ilustračné a dofotené až po akci xD)
Jsme online, teď už snad definitivně.
Bohužel se nám stále nedaří zprovoznit server, nastali jisté systémové komplikace. Prosíme hráče o trpělivost.
                                                                                                                                                   Zápisek Velitele Vrány pro starostu Isharionu
Pane, musím vám z lítostí oznámit, že jsme byli nuceni opustit Kiton. I přes všechna ujištění mistrů z magické univerzity se vrátila bolest, což spolu z obrovskými  počty skřetů útočících do týlu našich jednotek, způsobilo náš nenadálý ústup. Mistr František mě žádá, abych vás upozornil na možnost, že bolest je vyvolána uměle. Zmínil, že se jedná o úskok jistého Drowa, který se o tyto věci pravděpodobně zajímá a kolem kterého bylo nedávno na akademii tolik povyku. Já bych pro změnu rád upozornil, že skřeti jsou mnohem zákeřnější o mocnější, než kdy předtím. Také jsou velice dobře organizovaní a mají mocné šamany, které jsem nikdy před tím neviděl. Doporučuji zvýšit počet mužů u severní věže. Orkové, už nejsou největším problémem severu. Podle našich zvědů, stáhli všechny své muže do Galu Gundu. Od Uruk Goi přicházejí velké počty skřetů. Podle zvědů je možné, že Pevnost orků brzy padne.
Omlouvám se za své selhání. Podepsán Jiří Vrána, velitel severního oddílu Isharionské Armády.
(Provizorní verze. Doladím později)

Galu Gund nevidět tolik dění od doby, co bejt postavenej. Skřeťák dokázat orka najít nepřipravenýho už jednou, ale ork sobě slíbit, že nedovolit znova. Přece to ale bejt skřeťák, kterej dokázat oklamat orka ještě jednou.

Přicházet ork a přinášet zpráva, jak bejt Kiton skřeťáka plnej. Skřeťáka, co žádnej nevidět přijít a přece ho teď moct vidět všude v Kiton. Hnusná mojo to muset bejt. A že mojo vidět, hlásit i ork, co tam hlídat.

Kde bejt mojo a kde bejt skřeťák, čuchat zase drowák. Kiton bejt teda místo, kde ork muset udeřit!

Tak Gobrug zase sebrat zase bojovník k boji a připravit se znova potkat skřeťáka. Než vyrazit, prohlídnout ještě jednou Galu Gund. Vidět, že ork bejt připravenej všude. Tam co bejt malá brána, postavit ork nová hradba ze dřeva a bojovníka, co hlídat jak bejt noc, nebo den. Znova už tudy skřeťáka nepustit! Bojovník, co tam hlídat říkat, jak moc skřeťáka teď bejt až moc blízko ke Galu Gund a jak něco chystat.

Proto chtít prvně poznat, jestli skřeťák nechystat nějaká velká zrada. Znova tam potkat silná skřeťák co s nim už dřív bojovat. Horší bejt boj od toho, že skřeťáka bejt mnoho. Až tolik, že dokázat orka obestoupit ne všech stranách a zle orka zatlačit. I když ale ork postoupit daleko, nevidět nikde zrada, která by moct uškodit orkovi, co bejt připravenej za svoje hradba u Galu Gund.

A bejt pozdě, když poznat, od čeho ta zrada přicházet. Znameni novýho boje uslyšet, když vítr přinést zvuk rohu od Kiton. Skřeťák vylákat orka k boji a začít dělat svojí škodu u Kiton. Bejt to Gobrug, kdo přikázat, ať se ork obrátit ke Kiton a zanechat boje u Galu Gund. Kiton bejt místo, kde mojo bejt. Jen skřeťáka vidět u Galu Gund a ne víc, než kolik dokázat odrazit hradba a bojovník za ní.

Vybrat taková cesta ke Kiton, aby liďák od Isharu, co tam mít svoje bojovník, nevidět orka hned přicházet. Všude, kde vidět Kiton, vidět i skřeťáka. Z liďáka, co tam bejt první nevidět nic. Každá cestá, která vest do středu města bejt přerušená hradbou. Hradbou ze dřeva, ale taky hradbou od mojo, kterou nedokázat žádnej ork překročit. Marně hledat, kde třeba najít díra, skrz všechna ta hradba. A bejt pozdě, když ork poznat, že skřeťák přijít od zad a ve velkym počtu a síle udeřit na orka. Ork nedokázat odrazit všechnu tu sílu co tak nečekaně přijít a jen těžce dokázat ustoupit. A aby nebejt rána málo hluboká. Pocítit ork Bolest, jen slabou, jak začít, silnější, jak pokračovat.

Od Galu Gund pak přijít znamení, že i tam ork bojovat. Gobrug ale věřit, že větši hrozba pocházet od mojo a ještě víc od mojo, co přinášet Bolest. Přikázat, ať co stát vedle Gobruga pokračovat boj u Kiton. Ork od Galu Gund, ať bojovat boj svůj. Jen mojo, co dokázat přinést slovo k uchu, i když bejt třeba za horou daleko, nechat Gornaga šamana poslat pro Bumhug v Galu Gund. Ať jen tehdy dát znova znamení, když hrozba Galu Gund bejt největší a bez každýho bojovníka, co moct sebrat, nedokázat odvrátit.

Ork u Kiton znova sebrat silu a udělat řadu pro další boj. Vidět, že bolest sílit a sebrat orkovi třeba pro vždycky cestu k tomu, co dělat Bolest. Bejt ale znova poraženej. A ne jen jednou. I když se vždycky znova vrhnout do boje, skřeťák dokázat vždycky orka odrazit. A jak síla orka ubejvat, síla bolesti začít překonávat i sílu orka. A jak tam tak stát a vydejchávat i tu poslední sílu co orkovi zbejvat. Zavolat orka zvuk rohu od Galu Gund. Galu Gund potřebovat i posledního orka k obraně.

Gobrug proklít skřeťáka a Bolest. Jako dřív Gobrug promlouvat, že radši vidět Kiton hořet, než liďáka od Ishar v Kiton. Tak teď vidět Kiton padnout od Bolest. Jako by Kiton shořet.

Vrátit se teda ke Kiton tak rychle, jak jen dokázat. A skutečně, skřeťák se vrhnout proti Galu Gund s taková síla, že jen těžce ho bojovník dokázat držet. A co dělat všechno tak zlý bejt, že i ke Galu Gund začít přicházet. Gobrug vidět, že každej z orků bojovat, jak mu jen vůle k boji dovolit a nedokázat najít síly víc. A Bolest, co se blížit brát i tu poslední. Gobrug příkázat, ať orčice připravit každýho, aby opustit Galu Gund, když Bolest přijít jen o krok blíž.


(Provizorní verze. Doladím později)
"Pane, Naše průzkumná jednotka dorazila do Kitonu." Salutujíc, zaskřehotal mladý voják svému velícímu v Isharských kasárnách. 
Velitel jen nezaujatě pokýval.
Voják se nervozně popotáhl za rukáv své kožené tuniky. "Pane, bohužel, město nebylo až tak prázdné jak si naši zvědi mysleli."
V tů chvíli voják získal plnou pozornost svého velícího, což pro něj rozhodně nebyla příjemná zkušenost. Velitel ho chvíli probodával pohledem a pak jen tiše řekl : "Takže jsme Kiton neosvobodili?"
"Pane, obávám se, že město okupují skřeti. Velké množství těchto tvorů se opevnila v okolí tamní tržnice a nelze je od tud vyhnat." 
"Tak je nevyhánějte, ale zlikvidujte je!"  
"Pane, zdá se že tito skřeti jsou dobře organizovaní, našli jsme spoustu mrtvých, pravděpodobně banditů. Skřeti je museli povraždit do jednoho!"
Velitel se jen nespokojeně zavrtal do své pohodlné židle. "Vojáku, řekněte veliteli u Kitonu toto: nezajíma mě jak, ale udělejte vše, co bude ve vašich silách, aby jste své pozice uhájili!" 
"Já se pokusím sehnat nějáké další zálohy. Odchod vojáku!"
Angocha, Gaurus a Gobrug se v rámci honby za kořistí a ujařmování skřetů, vydali pokořit titána v jeho doupěti ve skalách. Když dosáhli svého cíle, dostali příležitost si z vrcholu hory obhlédnout Kiton, o kterém dříve přinesl šaman Gornag pozoruhodné zprávy. Nad Kitonem byla stále vidět světla barev duhy a městem se pohybovali velké skupiny postav, ozbrojených lidí, podle popisu Gornaga.

Po obhlédnutí situace se orkové vidali podívat na město z blízka. Gobrug přitom radil, aby se orkové snažili vyhnout boji a snažili se prvně zjistit záměr lidí v Kitonu. Plán ale nepřežil první kontakt. Jakmile ozbrojenci z Kitonu jen spatřili orky, vyrazili proti nim ve velkém počtu a pokusili se méně početné orky obklopit a pobít.

Šaman Gobrug ale použil svojí moc a v myslích nepřátel vyvolal nepřekonatelný děs, který obrátil část nepřátel na útěk a zbytek ochromený strachem padl pod ranami orkských bojovníků. Rozzlobeni tím nevyprovokovaným útokem a povzbuzeni snadným vítězstvím, vydali se orkové do ulic města. Všude, kde v ulicích narazili na nepřítele se opakovala ta samá scéna, po které zůstávala jen bezvládná těla nepřátel rozesetá všude kolem.

Nejtěžší boje se  strhli o významné budovy ve městě, které hlídali velmi zkušení mágové. Síla odporu ale jen vybičovala orky k ještě většímu úsilí. Boj trval od odpoledne, až do pozdních nočních hodin a na jeho konci nebyla jediná budova, kterou by orkové ponechali nevyčištěnou.

Protože boj a vítězství přišlo tak neplánovaně, museli se orkové stáhnout a místo ponechali bez posádky. Orkové se ale chystají vrátit lépe připravení a v Kitonu se usadit natrvalo. Tohle vítězství si nesmí nechat ukrást.
Čas, co ork určit aby udeřit proti skřeťák a drowák co tam s nim bejt se blížit. Nebejt to ale ork, kdo udeřit první. Gobrug se připravovat pro ta boj u Pevnost na jihu. V ten čas potkat i Gungrim, co bejt teď první mezi krtkoun a povědět mu o boji co ork chystat. A Gungrim říkat, grum, když Gobrug žádat, ať krtkoun poslat svoje bojovník a i ty co dokázat dát radu, jak jen dokázat svolat pro ten boj.
Krtkoun ale nedostat čas aby se dokázat přidat. Nepřitel přijít první. I z tak velká dálka bejt vidět, jak nad horama, co bejt mezi Pevnost a Galu Gund, vystoupat velká mrak a světlo co zářit skrz něj. A když uši slyšet ten hluk a nohy ucítit zem se třást, poznat, že nemoct čekat víc.

Vyrazit teda Gobrug ke Galu Gund. Jak jít, vidět, že liďák co tam mít armáda čumět, ale z místa se nehnout. Tak to ještě nebejt nejhůř.

V Galu Gund najít orka už připravenýho k boji. Gobrug tak vidět, jak Gornag šaman bejt ten, kterýho ork následovat, když Goth ani Gobrug nebejt blízko.

Ve všem tom připravování si nikdo nejdřiv nevšimnout, že nepřítel už vtrhnout do Galu Gund. Ani nevědět, kterej uvidět první, ale jeden ork uvidět nějakýho, jak se plížit ve stínech jeskyně.



A kde bejt jeden, bejt nepřítele nejdenou celá tlupa. A v nepříteli poznat skřeťáka. Skřeťáka plíživýho a zákeřnýho, jakýho už dřív vidět v díra u drowáka. Toho skřeťáka co ork dokázat najít, tak pobít a najít místo, kde skřeťák muset přijít. Přes zadní bránu, kterou rozbít. Pozdě poznat ork, pro co skřeťák přijít ke Galu Gund, když Bumhug bojovník uvidět skřeťáka, že ukrást stojana, co tu zůstat od drowák a dělat z mojo bolest.



Každej teď vidět, že skřeťák předejít orka a udeřit první. Ork nemoct čekat dál a muset udeřit proti díra, co dřív najít. Tam určitě najít víc.

Gobrug určit, ať Bumhug sebrat orka a hlídat Galu Gund. Dalšího orka, co hlídat díra u pevnosti. Pak Gobrug vybrat naposled orka, kterej vstoupit do ta díra. Vybrat jen tolik, kolik dokázat bojovat v úzká chodba co v podzemí dřív vidět. A vybrat tak Gaurus bojovník, Angocha orčice, co se bojovníkovi rovnat a Gornag šaman, co nejvíc ze všech orků znát cizácká mojo. S nima Gobrug přijít před ta díra a ještě posledně se ohlídnout. Krtkoun teda přijít o tahle boj a ork o jeho radu, nezbývat času.

Ork sestoupit do podzemí a jako už dřív se srazit se zuřivá a zákeřná skřeťák. Že tak težce skřeťák bojovat bejt znamení, že ork nepřijít úplně pozdě a ještě být o co bojovat. Postupovat chodbama a dávat pozor ať nenechat žádnýho skřeťáka proklouznout za záda orků.



Jak boj pokračovat, nakonec padnout rána, co srazit jedna skřeťák a po ní jen ticho. Ork sestoupit do ještě větší hloubky a prvně uslyšet řvaní, jako z hrdla ještěra a pak i vidět toho, kdo tak řvát. Takovej ještěr, jako nosit drowáka se vrhnout proti orkovi ale jedna rána a jeden blesk od šamana srazit ještěra k zemi. Znamení, že bejt rowák bízko.

A kde bejt drowák, muset čekat proradnost. V cestě stát úzká mříž, která nemoct zastavit orka, když Angocha rozrazit svojí zbraní.

Krtkoun Gungrim už dřív varovat, že černá kůže ušák ukrást krtkounovi jeho golema. A ne jednoho. A takovej golema tam teď stát. A blízko ještě další. Gobrug by radši vidět golema vrácenýho pro krtkoun. Nemít s sebou ale žádnýho, kdo by dokázat dát radu, jak zastavit, tak ork dělat, jak ork dokázat. Dát se rozdrtit tělo golema silou zbraně a silou mojo. Krtkoun dobře udělat svoje golema. Ork jen těžko hledat zbraň, která prorazit dobře kůži. Ork ale dokázat najít slabost a zničit  golema, že z něho zbejt jen málo, co ještě moct bejt k užitku.

Tak ork vejít v místo, kde nějakej udělat svůj barák. Místu tam dávat světlo oheň svíčky a z ohniště. Na jednom místě najít místo ke spaní. Na jinym místo pro práci. Ork muset zpomalit svůj krok. Kde bejt místo drowáka, muset hledat zrádnost. A zrádnost taky najít. Past, jen co ujít deset kroků. Taková ale nedokázat orka zastavit. Jak procházet, prohledávat místo a nacházet. Nacházet kůže s písmem. Nějaký starý, nějaký nový, nějaký nedokázat posoudit, jak starý bejt. Některý psát drowák co jeho hlavu ork tolik hledat. Jiný jak by bejt psaný rukou od jinýho. Najít nemrtvák, co jedna kůže říkat, že bejt kovář. Najít truhla s divná kámen a truhla co nedokázat na místě otevřít a tak vzít s sebou.



Co ale nenajít bejt drowák. Kde cesta končit bejt jen mojo brána a pavouk co vždycky všude sdílet místo s drowák. I když Gobrug radit proti zabití pavouka, pavouk nedovolit jinak, když chtít začít kousat.

Mojo brána v místě drowáka? Zrada nad zradu v tom bejt! I kůže co najít tak říkat! "Ta brána...", promluvit Gobrug a ukázat k mojo brána a otevřít hubu aby říct víc. Bojovník ,co tolik chtít dohnat drowáka ale nečekat víc. Vejít do mojo brána a věřit, že překonat každá zrada co jen přijít. Gobrug muset následovat bojovníka.



Nevidět nejdřív, v čem ta zrada bejt. Ze vzduchu citit moře a ze země daleký místo. Najít ale bedna a v ní další kůže. A slovem z kůže se drowák vysmát orkovi. Gobrug jen dokázat proklít mojo, co znova škodit proti orkovi. Všechno to žvanění co najit v kůže od drowák neříkat nic pro Gobrug. Dokázat vyhnat drowák z jeho místa a udělat mu škodu. Drowák ale najít svojí pomstu na orkovi.

Bejt ale mezi orkem Gornag šaman, co ještě nevydat všechno svoje tajemství před Gobrug. Ten dokázat  najít ve všem tom žvanění radu, že ork nemuset chcípnout v tom místě. Jak prej mojo přivést k tomu místu, tak mojo dokázat orka vyvést pryč. Tak začít Gornag dělat svoje mojo. Poznat, že ork nebejt první, komu nějakej určit místo jako trest. A poznat, že tu bejt před orkem takový, který dokázat trestu uniknout. A Gornag poznat jak. Že znát mojo od liďáka nebejt jednou ke škodě orkovi. Najít kámen co dělat bránu a najít i mojo co otevřít ta brána. Brána co otevřít ale vydávat bolest. Gaurus ani Angocha se nenechat zastrašit bolestí a vzít na sebe ten krok, co ork muset udělat. Jak ale projít, poznat Gornag a Gobrug pravá síla bolesti, co bejt na druhá strana. Jistá smrt čekat tam na orka. Gornag ale nevydat ještě všechno svoje vědění, dokázat udělat, aby brána změnit místo, kam orka poslat. O novym místě vědět že bejt blízko tomu dřív a nevést k bolesti. Tolik oběma stačit a vejit svym krokek skrz ta brána. Na druhá strana nenajít třeba bolest, najít ale voda co skoro sebrat všechen život z těla. Až když vyplavat, poznat od pohledu pevnost nad vodou. Bejt zase doma.



Jak jen dokázat, vyrazit Gobrug a Gornag ke Galu'Gund a tam znova potkat i Gaurus a Angocha, živý v těle i v hlavě.








Ork těžko poznat, co pro sebe vybojovat od toho všeho. Nedokázat chytit drowák. Dokázat mu ale vzít jeho místo a co drowák dělat, muset opustit. Která díra teď schovávat drowák neznat. Než ale najít nová, vybojovat ork pro sebe ten čas.
Kterýho ale Gobrug doufat, že najít bejt Zorgulg goth. Co najít, nedávat dobrý znamení.
Tohle jsou má poslední slova v tomto deníku, je to již nad mé síly snažit se likvidovat nakažené tvory. V tento den zničím ten portál a snad i tu věc co s ním přišla, věřím že ho bude chtít bránit. Pokud ne, tak z toho co jsem zjistil by ho to minimálně mělo oslabit a překazit jeho plán, ať už je jakýkoliv. Kdyby chtěl pravděpodobně by všechny národy už dávno srovnal se zemí, ale z nějakého důvodu se tak ještě nestalo a snad ani nestane.
Nedá se nic dělat, tím že jsem se naučil používat sílu jenž nepatří na tento svět, jsem se sám stal pro tento svět škodlivým, i kdybych ho uzavřel bez obětování svého života, sám bych pak byl škodlivý pro tento svět. Právě proto použiju kouzlo, jenž i v magické akademii neznají, Pečeť sedmi ohňů je je nezlomitelná, za cenu života sesilatele,přebije nebo vyruší jakékoliv jiné kouzlo. Z prastarých svitků jsem vyčetl že ho snad seslal jen jeden člověk, bohužel proč a kde se mi nepodařilo dohledat. Postup byl však popsán velmi detailně, zničil jsem jej jelikož si myslím že v nesprávných rukou by mohl nadělat dost zlého.
Není toho již mnoho co bych napsal, mrzí mne že nemohu rozloučit s těmi málo blízkými jenž jsou stále na živu... co však mohu, je to že jim a další generaci dám naději, naději že se nedočkají světa jenž jsem já a Calwen viděli v té  vizi, světa bez lidí,elfů,orků,trpaslíků,gnómů,hobitu a dalších bytostí.
A také tím trochu očistím svět od Bolesti, bude to sice jen malý kousek, ale i tak na konci svého života udělám aspoň něco dobrého.
Mojo
Šaman v černé róbě zrovna zastavil u orčí pevnosti, aby doplnil zásoby, když v tom strnull pohledem nad jakousí září vznášejici se vysoko kdesi na severu. Jakmile doplnil zásoby, ihned se to vydal prozkoumat. Jako první narazil na početnější bandu skřetů, v rychlosti provedl mojo, načež splynul s okolím a skřetům se proplížil přímo pod nosem.


Jak pokračoval dál, došel k usedlosti, o které si myslel, že je pod vlivem bolesti. Každopádně město nebylo ani zdaleka zamořené bolesti nebo opuštěné. Doslova se to tam hemžilo lidmi, kteří nepatřili k Isharu ani Cyproně.

Načež se šaman v rychlosti vrátil, aby mohl o téhle události povědět ostatním orkům. Zdálo se totiž, že isharská armáda, jež nyní hlídá severní věž, je vůči tomuto úkazu doslova netečná. I přesto, že usedlost není nijak daleko od věže.
Copyright © 2003-2017, RT Manawydan.