Calenardův průvodce

Kraag Frindlichrich (cech Alchymistů)

Kraag je skutečně zajímavou osůbkou, se kterou jsem se seznámil na jedné ze svých cest do Goren-Zaru. Je to gnom, který, stejně jako téměř všichni členové jeho rasy, žijí v trpasličím městě. Vlastně mě tak napadá, že je pomalu na čase, abychom o Goren-Zaru přestali mluvit jako o trpasličím městě, protože gnomové v něm žijí už několik generací a jsou zde také doma. Kraag Frindlichrich patří mezi velké snaživce, možná až moc velké. Když tuto jeho vlastnost spojíte s tím, že se jedná o gnoma, koukají z toho občas pěkné problémy. Myslím, že nikoho už asi nepřekvapí fakt, že Kraag je k tomu všemu navíc alchymista. To už se jeden pomalu diví, že celý Goren-Zar není dávno zavalený horou, ve které je vyhlouben. Po pár doušcích výborné trpasličí medoviny jsem dostal odvahu a Kraaga jsem se na to zeptal. Nebyl jsem si jistý, jestli se náhodou neurazí, ale on se místo toho začal smát a odpověděl: „Myslíš si, že by mě fakticky nechali provádět mý pokusy uprostřed města? Calenarde, tys mě dostal! To se ví, že ty největší objevy přirozeně testuju venku. Minimálně dvě míle od města. Alespoň od tý doby, co... Ale, to je jedno,“ Kraag máchl rukou. „Prostě od jistý doby raději dělám svý pokusy daleko od ostatních.“

Přirozeně mě začalo zajímat, co se tenkrát stalo, že Kraaga trpaslíci vynesli z města pomalu v zubech. Mé dotírání se zprvu nesetkávalo s valným úspěchem. Až po několika neúspěšných pokusech jsem si na pomoc vzal, jak jinak, trpasličí medovinu. Ta nakonec Kraagův jazyk přece jenom rozvázala: „Calenarde, ty všiváku jeden! Proč se na to pořád vyptáváš? Seš horší než zelená prskající tekutina, která podezřele syčí a chystá se zhatit celý pokus. Patrně na tebe jako neutralizační roztok bude platit jedině vysvětlení toho, co se tenkrát stalo, že?“ připíchnul mě pohledem ke zdi za mnou. Po chvíli to vzdal a řekl: „Tak tedy dobrá, ať je po tvém. Řeknu ti, co přimělo zdejší úřady k tomu, aby mi jaksi naznačili, že své další pokusy mám raději absolvovat nejblíže dvě míle od města. Víš, ono je to stejně hlavně kvůli tomu, že polovina členů městské rady sou trpaslíci. Nic proti nim, ale tihle vousáči nikdy nepochopili, co je to vědecký pokrok, a nejsou ochotni pro něj obětovat ani fous. No tak to trošku bouchlo, to je toho. Ale dobrá, vraťme se na začátek. Přišel za mnou jeden takový podsaditější trpaslík, a že prý není spokojený se svými vousy. Koukám se naň ho, škrábu se na hlavě a ptám se ho, co mu vadí. Vousiska měl pomalu až na zem a hustý, že by se v nich schovala celá banda hobitů. Víš, co mi řek? Že prý sou pořád krátký a že jako slyšel, že sem ten alchymista a že dělám všelijaký masti a lektvary a podobně. Prý jestli bych pro něj nemohl vymyslet nějakou mast nebo kapky, ale raději mast, že po kapkách se mu dělá zle, na ty jeho vousiska, že aby jako byly delší, než je má támhle ten trpaslík, co je jeho bratrancem a co se mu pořád směje, že má kratší vousy než on, i když je o osm roků starší. Chápeš to, Calenarde? Vousy! On po mě chtěl, abych mu prodloužil vousy. Ti trpaslíci jsou někdy vážně praštění, i když jinak nic proti nim. Já nevím. Kdyby chtěl třeba větší nos nebo chlupatější nohy, ale on, že prý vousy. Samo sebou, že sem mu navrhoval, jestli nechce zkusit třeba tu mast na nos. Potřeboval by jí alespoň dva kýble na tu svoji bambulku, ale to, že prý raději ne, že on by raději vážně ty vousy. No co, přemlouvat ho nebudu. Když nemá rozum, bylo by to stejné jako hučet do krychle, aby se začala točit.“ Kraag si na chvíli dopřál pauzu. Patrně mu vyschlo v krku.

Když se pořádně napil, pokračoval: „No, já sem mu teda řek, že to zkusím, ale jak už to tak u nás alchymistů bývá, že za výsledek neručím. Že by ho to nějak výrazně uklidnilo, to se říct nedá. Ale i tak poděkoval, nechal mi nějakou zálohu, prý na přísady a tak, a šel. Hned jsem se dal do práce. Beztak sem neměl, do čeho nosem šťouchnout. Jako základ sem použil svoji mast na nosy. No, když funguje na nos, to by bylo, aby nezabrala na pár chlupů, že jo? A pak už to šlo ráz na ráz. Tohohle ubrat, tamto přidat, správně promíchat. Důležité sou hlavně přesné poměry jednotlivých přísad. Nakonec sem to slil do jedný velký baňky a nechal sem to destilovat. Předpokládaný čas destilace, tři hodiny, možná dýl. Takovou dobu u toho přece nebudu sedět, když jde jenom o vousy. V laboratoři mi díky tý jeho slavný masti došel Quartorum rosensis neboli Krvavý mech, tak sem si řek, že bych jako mohl během tý destilace pro nějaký skočit do krámku u Gritelda, který je nedaleko. Jenom sem na sebe něco hodil a už sem byl venku. U Gritelda sem byl za pět minut, jenže Griteld, ten starý dobrák si za celý den neměl s kým pokecat, tak se furt vyptával a klábosil a mlel tím pantem jak, no, jak občas ty, Calenarde, nic ve zlým. Nějak sme se zapovídali, jinak to nevidím. Už sem byl na cestě z krámku, když slyším strašnou ránu. No, ona ti nebyla vlastně ani až tak strašná, ale trpaslíci tvrdili, že jaktěživ nic horšího neslyšeli. Ti toho ale nakecají. Asi už sis domyslel, odkud se ta řacha ozvala, co? No, jasně, bylo to u mě. Asi sem byl u Gritelda opravdu trošku dýl a během destilace se stalo něco, s čím jsem nepočítal. V baráku toho moc nezbylo, jen ze stěn sem mohl sundávat tu mast. Na vousy už bych ji nepoužil, takový barbar nejsem ani já, ale řeknu ti, jen malá kapka rozežere každou špínu. Musíš ale dát pozor na dávkování, jinak ti to rozežere i to, na čem ta špína byla,“ Kraag se usmál. „Má svý mouchy, ale na jejich odstranění příležitostně makám dodnes. Všechno by bylo fajn, jenomže nějaký trpaslík si na mě stěžoval na radě, že prý ohrožuju město, či co. No, vousáč měl velký oči, jenomže oni mu to zbaštili i s navijákem a rozhodli, že svou laboratoř musím přestěhovat nejméně dvě míle od města, a tak dneska denně při svítání vyrážím z města a vracím se za tmy. Alespoň sem si z toho vzal ponaučení. Nestrkej nos do trpasličích vousů,“ uzavřel Kaarg svůj příběh skutečně hezkým moudrem.

Na druhý den, když jsem v brzkých hodinách odjížděl z města, střetl jsem se u hlavní brány opět s Kraagem. Trval na tom, že se musím podívat do jeho laboratoře. Odporujte nadšenému gnomovi, nemožné. Vydal jsem se s ním tedy do lesů, kde uprostřed paloučku, na kterém už nebylo po trávě ani památky, stál domek, jenž vypadal, že každou chvíli spadne. Kraag mi přikázal, abych zůstal chvíli venku, že tam přes noc nechal něco bublat a byl by velmi nerad, kdybych mu tam nešikovně cokoliv shodil. Poslechl jsem ho a zůstal přede dveřmi. Kraag vešel dovnitř. Po chvíli se ozvala rána, z oken se vyvalil černý dým a ze dveří vyšel Kraag s obličejem celým začouzeným. Jenom pokrčil rameny a usmál se. Inu, jak jsem říkal už na začátku, dobrák, snaživec, a tak trochu smolař.

Calenard


Bylo by chybou, myslet si, že všichni alchymisté jsou podobní Kraagovi. To ani v nejmenším. Je pravda, že toto povolání je u gnomů asi nejoblíbenější. To je patrně ten důvod, proč se právě mezi nimi najdou ti nejlepší alchymisté i ti největší nešikové. Alchymisté, kteří svému oboru skutečně rozumí, dokáží namíchat nejrůznější lektvary od obyčejné sladké vody s příchutí jahod po nejroztodivnější dryáky všech možných účinků. To alespoň svedou Apatykáři. Druhá velká skupina alchymistů je známa jako Pyroforové. Ti se soustředí zejména na prskavky, třaskavinky, třaskaviny i opravdové ničivé výbuchy. Velmi užitečnou věcí jsou také oleje na údržbu zbraní a zbrojí, které alchymisté dovedou připravit. Někteří z alchymistů se také věnují očarovávání předmětů. Tuto svou disciplínu přitom za poslední roky dokázali povýšit pomalu na samostatný obor v rámci alchymistického cechu a začali si říkat Theurgové. Pokud někdo chce být alchymistou, musí mít nejen přesný a bystré oko, ale také pevné nervy.

Istravil